Jak Emoční kód uvolňuje bloky, které nás drží zpátky (2. díl)

Jak Emoční kód uvolňuje bloky, které nás drží zpátky (2. díl).

Pokud jste již četli můj předchozí článek „Emoční kód – když vaše tělo mluví řečí emocí„, tak už víte, že tato metoda pomáhá nejenom odhalit, ale především uvolnit zablokované emoce, které ovlivňují naše fyzické i psychické zdraví.

Nicméně, pokud jste již absolvovali své první sezení, je pravděpodobné, že jste pocítili nějakou formu úlevy, lehkosti nebo dokonce fyzického zlepšení. To je skvělý začátek. Avšak pro hlubší a trvalejší změny je důležité pochopit, že Emoční kód je určitý proces, který vyžaduje opakovanou práci ve více vrstvách různých emocí. Následně vysvětlím.

Když jsem poprvé četla o Emočním kódu, přiznám se, že jsem ho nejdřív brala spíš jako zajímavost. Další „metodu“, která může pomoct… nebo taky ne. Ale protože mám za sebou desítky let intenzivní práce s tělem a hluboké propojení s jeho signály, velmi rychle jsem pochopila, že tohle není žádná „povrchní metoda“.

Emoční kód se mnou zarezonoval způsobem, který se mi zpočátku těžko popisoval. A právě proto jsem se začala o Emoční kód více zajímat, ale i na sobě opakovaně testovat. Dnes už je mojí velmi silnou podporou na mé vlastní cestě a také i jako funkční metoda, kterou s důvěrou využívají klienti.

Je to v pořádku, když jedno sezení nestačí?

Možná jsi už měla svoje první sezení. Možná ses po něm cítila jako by z tebe něco spadlo. Vzduch byl lehčí. Tělo bylo klidnější. Ale pak… jakoby se zase něco ozvalo. Možná menší nebo větší únava, možná známá myšlenka, která už měla být dávno pryč. A tady chci říct pouze jedno: není to selhání. A rozhodně to není tvoje slabost nebo nedostatek. Je to naprosto přirozený signál, že další vrstva emocí se právě ukázala – a tím ti říká, že je připravená být puštěna.

✨ „Není to selhání.“

Tohle je důležité zdůraznit – ten návrat (např. pocit smutku, náhlá únava, potřeba víc spát…) není známkou toho, že naše sezení „nezabralo“ nebo že by se něco pokazilo. Naopak – je to důkaz, že tělo začalo pracovat a vnímá změnu.
Díky tomu u některých klientů nastávají dočasné otázky: „Aha, tak to asi nefungovalo, když se teď necítím líp než před tím.“
Ale, jak už bylo řečeno, není to pád dolů. Je to další vrstva, která se právě objevuje, aby mohla být také uvolněna. Tělo tímto způsobem komunikuje a říká ti: „Díky, že jsi mi pomohla. Teď prosím pojďme dál.“

Je to po Emočním kódu, zcela přirozený proces, kterým si lidské tělo prochází. Emoce, které si v sobě všichni nosíme, se totiž ukládají ve vrstvách. Podobně, jako to má cibule. A přesně tohle mi „moje“ skvělá a báječná guru terapeutka při jedné ze společných konzultací krásně připodobnila:

„Blani, představ si svoje emoce jako vrstvení cibule. Při prvním sezení ti pomůžu sloupnout tu nejsvrchnější slupku. A tím to celé teprve začíná.“ A měla pravdu.

Po prvním sezení jsem si připadala, jako po vydatné jarní očistě. Tělo jakoby zhluboka vydechlo. Ale během dalších dnů se začaly vynořovat jiné emoce, jiné vzpomínky, jiné tělesné pocity. Ne tak silné, ale jemné, jakoby z hloubky. Neignorovala jsem to. Věděla jsem, že tímhle se mi ukazuje další vrstva. Ta, která se teprve chystá být uvolněna a bude pročištěna.

A přesně o tom Emoční kód je.

Emoce jako vrstvy – cibule není jen obraz

Není to metafora, kterou si vymyslel někdo v šuplíku. Je to realita, kterou potvrzuje většina zkušených praktiků Emočního kódu po celém světě. V mnoha zemích se této metodě věnují už tisíce terapeutů a všichni znovu a znovu potvrzují, že jedno sezení zkrátka nestačí. Pokud to se sebou myslíme vážně – a pokud opravdu chceme začít fungovat jinak – je potřeba dát tělu a duši prostor na postupnou očistu.

Možná si říkáš, jak poznat, že je čas na další sezení? U sebe jsem si všimla několika jasných signálů:

• asi 5. až 7. den po sezení začala ustupovat první vlna lehkosti a objevila se nová „jemná únava“ – ne tělesná, ale vnitřní,
• ozývaly se mi obrazy, věty nebo situace z minulosti, které jsem už dávno považovala za „vyřešené“,
• moje tělo se najednou potřebovalo víc protahovat, víc dýchat, víc být v tichu – a já jsem tomu naslouchala.

Tohle všechno byly jasné signály, že přišel čas znovu „odloupnout další slupku“. A že pokud bych to nechala být, emoce se znovu někam zatlačí.

Emoce jako tíha, která se náhle uvolní.

Možná si to dokážeš představit ještě jinak – jako kdybychom si celý život ukládali různé nepříjemné emoce, zranění, nevyřčené věty nebo potlačené pocity do batohu, který máme na zádech. Každý takový pocit je jako malý kamínek. Nejdřív ho skoro necítíme. Ale roky plynou a my ten batoh stále plníme, aniž bychom si to uvědomovali. Až jednoho dne zjistíme, že už je těžký.

To je většinou začátek… Bolí nás najednou záda, něco nás najednou tíží v ramenou, jsme unavení, a někde hluboko uvnitř víme, že to, co nás tíží, nejsou jen běžné starosti. Když pak použijeme Emoční kód, je to, jako bychom ten batoh konečně sundali a vysypali z něj všechno to nepotřebné kamení. Přichází obrovská úleva. Tělo si oddechne. Duše si oddechne. A ty si poprvé po dlouhé době řekneš:

„Takhle lehce se chci cítit mnohem častěji.“

Srdcová zeď – největší ochrana a zároveň největší překážka

Jednou z nejsilnějších částí Emočního kódu, který je velmi nápomocný, je koncept tzv. Heart Wall – zeď okolo srdce. Je to bariéra vytvořená z našich vlastních nezpracovaných emocí, která má jedno jediné poslání: chránit nás. Je jako tichý štít, který nás má udržet v bezpečí, když jsme kdysi prožívali bolest, zradu, ztrátu, zklamání.

A hádej, co? Většina z nás tuhle zeď skutečně má. Někdy je tenká, jindy obrovská. Ale v obou případech platí jedno: pokud se tahle zeď neodstraní, nemůžeme cítit naplno. Nemůžeme tvořit naplno. Nemůžeme naplno milovat – ani sebe, ani druhé.

A protože se tahle zeď také skládá z vrstev emocí – jako cihla po cihle – tak ani tady jedno sezení nestačí. Sama jsem potřebovala čtyři opakovaná sezení, než se mé „šamance“, jak jí důvěrně říkám, podařilo některé části mojí srdeční zdi rozpustit. A stálo to za to.

6. až 9. den – klíčové okno pro další krok

Když se mě klientky ptají: „Blani, a kdy bych měla přijít na další sezení?“, odpovídám jim podle toho, co mi napoví a řejne jejich tělo, jejich emaoce.

Zkušenosti z mé praxe: Ideální je naplánovat druhé sezení nejpozději 6 až 9 dní po tom prvním.

Je to čas, kdy už proběhla základní integrace. Emoce se začaly rozpouštět, tělo je postupně zpracovalo a je připravené na další krok. Pokud se další sezení odkládá, bývá to často na úkor plynulosti procesu. Emoce se totiž začnou znovu stahovat zpět. A my se vracíme k tomu, co známe – k neviditelnému napětí, které nás dřív omezovalo.

Emoční kód není „rychlá oprava“. Je to cesta.

V dnešní době jsme naučení chtít výsledky hned. Rychle zhubnout, rychle se uzdravit, rychle se posunout. Ale naše tělo funguje jinak. Pokud vás to zajímá více do hloubky, doporučuji si přečíst také další článek: Objev, co tvoje tělo už dávno ví – ale ty ještě ne…, kde o tom mluvím více podrobně.

A co naše emoce? Ty obzvlášť. Nejsou nastavené na „výkon“. Potřebují být viděny, přijaté, pochopené. A když jim to dopřejeme, odmění se nám tím nejcennějším – vnitřní lehkostí, větší laskavostí, klidem, ze kterého potom může růst i naše fyzické zdraví.

Jestli jsi tedy absolvovala první sezení a cítíš, že „něco“ se dalo do pohybu… tak si to nezastavuj. Dopřej si ten dar pokračovat. Přijď znovu. Ještě hlouběji. Ještě vědoměji. Až se jednoho dne probudíš a ucítíš, že uvnitř je ticho. Klid. Bez vnitřního napětí. A tohle je přesně ten moment, který Emoční kód umí.

Takový moment, který si nikdy v žádné lékárně nekoupíš…

🌀 Chcete zažít hlubokou úlevu a vnitřní změnu?
Objednejte si sezení s využitím metody Emoční kód a dovolte svému tělu i duši konečně pustit to, co už dávno nemusíte nést.
👉 Klikněte sem a domluvte si úvodní harmonizační konzultaci

🌸🌸🌸